.

Arco  ze  Šmerkova  dvora  -  aliaz  Caro     * 12.3.1982   + 15.6.1990  

            V roce 1982, naše velmi společenská maminka - babička byla již v důchodu a jako magistra "šéfová" se stále nemohla s lékárnou a farmacií rozloučit. Ani zdravotní problémy jí v tom nemohly zabránit. Teprve když lékaři u ní diagnostikovali anginu pectoris uznala, že je zapotřebí zvolnit tempo a zůstat doma. A nastal problém. Doktoři doporučili zdravotní procházky. Máti nikdy nebyla člověk, který bloumá přírodou a obdivuje její krásy. Ale vždy měla ráda psy. Do roku 1979 jsme měli patnáct let hrubosrstého foxteriéra Cheriho. Ale rozhovory o půvabech a výhodách různých plemen mistrně zamlouvala a my už se pomalu smířili s tím, že tudy cesta k jejímu zdravějšímu způsobu života nevede.

            Smířeni s touto skutečností jsme jednou večer procházeli kolem olomouckého Zverimexu a tam jsme si přečetli inzerát na štěňata Welsh Corgi Pembroke. Pejsek tam byl i vyobrazen, popsaná povaha a argument, který by nejvíce mohl na naši "prvorepublikovou " máti platit , že je to oblíbené plemeno anglické královny.

            Pak už události nabraly rychlý spád. Zajeli jsme do Hranic na Moravě za panem Šmerkem, vysvětlili mu, že chceme pejska a k jakému účelu. On se přesvědčil, že máme ty nejlepší úmysly a také zkušenost se psy a štěňátko - pejska nám prodal. První setkání těch dvou bylo rozpačité, ale o to víc nás máti později překvapila čilou korespondencí a návštěvami s chovatelem, panem Šmerkem i s účastí na výstavách. Byla na něj náležitě hrdá a on budil v té době v Olomouci nemalou pozornost.
 

            Pomalu společně oba stárli, maminku - babičku se nám příliš nepodařilo dostat na pravidelné zdravotní procházky, našla si velký okruh mladých přátel se společnými zájmy a my všichni jsme Caroše (jak jsme Arcovi říkali) rádi vyvenčili, cvičili a společně jezdili na výstavy. Prostě dělali jí společnost a povídali si s ní, nejen o našem malém - velkém psu, který nás všechny "dostal".

            Welsh corgi budí posměch i obdiv, úctu i opovržení. Nechá v klidu málokoho. Neznalci se ušklíbnou nad jeho komickým vzezřením, čtenáři společenských rubrik vědí, že se jedná o největšího oblíbence anglické královny Alžběty. A konečně ti, kteří psům opravdu rozumějí, uznale pokývají hlavou vědí, že má "maršálskou hůl v torně". Skutečně je to mimořádně silná psí osobnost, která jednoho majitele může přivést na kraj zoufalství, zatím co druhého navždy okouzlí. Je překvapivě vytrvalý a obratný a někdy jeho odvaha hraničí s troufalostí a sebevědomí s arogancí.
 

            Když zemřel všichni to těžce nesli a manželka s mojí máti po třech dnech donesli štěně skotského teriéra. Se Šárkou (Kvadrant Sara) jak jsme jí říkali, jsme na výstavy nejezdili, přesto byla našim učenlivým mazlíčkem. Já jsem v té době založil geodetickou firmu a vše jsem tomu podřídil.

            V roce 2004 se situace opakovala neboť žena po smrti Šárky donesla bígla. Já jsem ale chtěl corgiho, proto jsem u paní Kamarádové (chovná stanice Vranovský žleb) objednal Darneyho.

Manželka má bígla (Akiru) a já corgiho. Děti už máme velké, takže nás poslouchají hlavně psi.